V rámci právě probíhající venkovní výstavy se na panelu č. 7 hovoří o dějinách veřovického školství. Panelový text se soustředí především na historii dnešní základní školy č.p. 276. Období před jejím vznikem je jen stručně zmíněno. Následující příspěvek se proto bude věnovat této starší časové etapě školního vyučování ve Veřovicích. Dosud známé poznatky doplní o nové informace, které byly získány kritickým studiem odborné vlastivědné literatury nebo analýzou záznamů obsažených ve veřovických matrikách a gruntovní knize pro obec Veřovice (1691-1787).

Přesné datum založení školy ve Veřovicích není známo. Dosud nebylo jednoznačně řečeno, zda k jejímu zřízení došlo v roce 1774, kdy byla v Čechách a na Moravě zavedena povinná školní docházka, nebo až o pár let později. Také kolem prvního učitele panují nejasnosti. Mluví se o Pavlu Bartoňovi, který měl kolem roku 1788 vést školní výuku v domě č.p. 55 nebo 56. Veřovická gruntovnice ale uvádí jako majitele chalupy č.p. 55 rodinu Vávrů, a to už od sedmdesátých let 18. století až do začátku 19. věku. V úvahu by tedy spíše připadalo stavení č.p. 56, jehož držitelem byl od roku 1769 Jan Bartoň (1740-1814). Ten měl otce Pavla (nar. 1704), který však zemřel již v roce 1781 nebo dokonce i dříve. V roce 1788 tedy nemohl učit. Je možné, že prvním kantorem byl správně Jan a nikoli Pavel Bartoň. Rovněž se tvrdí, že výuka probíhala v pronajaté místnosti na fojtství č.p. 1, kam se nejspíš škola od Bartoňů později přesunula.

Více konkrétnějších informací o veřovickém učitelském sboru máme až z období, kdy byla škola přemístěna do nově postavené obecní budovy. Šlo o stavení č.p. 140, které bylo později označováno jako stará škola. Její výstavba probíhala od osmdesátých let 18. století a dokončena byla v roce 1792. Tato jednotřídní škola zároveň sloužila jako obydlí pro učitele a jeho rodinu či případné učitelské pomocníky. Osazenstvo staré školy se často střídalo, protože většina nejstarších veřovických učitelů zemřela v poměrně mladém věku na tuberkulózu nebo podobné plicní nemoci. Do poloviny 19. věku ve staré škole žilo minimálně pět kantorů. Prvním byl Josef Köller (1766?-1814) vyučující v letech 1792-1814. Po něm nejspíš následoval Jan Indrák (1796?-1830) s pomocníkem Ignácem Bajerem (zemř. 1829). Po Indrákově smrti v roce 1830 nastoupil Josef Červenka (1801?-1839), jenž byl činný jen do roku 1839. Podobně krátká doba byla vyměřena i Janu Vahalíkovi (zemř. 1846), který zajišťoval výuku v první polovině čtyřicátých let 19. století. Do roku 1850 se stačil na staré škole ještě usadit Antonín Zábranský (zemř. 1850). Všichni výše jmenovaní učitelé nebyli veřovickými rodáky. Do Veřovic přišli se svými rodinnými příslušníky z blízkého okolí. Místa jejich narození se zatím nepodařilo přesně dohledat. Z lokalit odkud pocházeli jejich příbuzní či kmotři jejich dětí jsou v příslušných matrikách zapsány tyto obce: Bynina (dnes součást Valašského Meziříčí), Frenštát pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Rybí, Štramberk, Veselá u Zašové. Podle dobových zvyklostí se kantoři kromě školní výuky starali i o hudební doprovod při církevních mších. Potvrzují to kostelní účty, v nichž jsou zaznamenány finanční odměny, které dostávali učitelé od faráře.

V dějinách veřovického školství patří k důležitým mezníkům rok 1850. Tehdy se ve Veřovicích objevil Josef Dušek starší (1820-1886) rodák z Kyjovic u Bílovce. Rodina Dušků byla spojena s naší školou více než padesát let a kromě školní výuky ovlivňovala i společenské dění v obci. Josef Dušek starší vyučoval do roku 1886. Začínal tedy ještě na staré škole a svou učitelskou kariéru uzavíral ve školní budově na č.p. 276 nově otevřené v roce 1877. V padesátých letech 19. století zažil i stavbu současného kostela. Údajně zařizoval veškerou administrativu spojenou s výstavbou nového svatostánku. Kromě toho, že zastával funkci obecního písaře, byl i uznávaným zahradníkem a pěstitelem ovocných stromů. Výrazem úcty k jeho osobě bylo udělení čestného občanství v roce 1885 a velkolepý pohřeb, jehož se zúčastnilo přes třicet kolegů a spousta bývalých žáků. Josefův syn Josef Dušek mladší (1858-1918) převzal po otci místo veřovického učitele a pokračoval i v osvětové činnosti. Do regionální historie se zapsal především díky založení dechové kapely a hasičského spolku v roce 1885. Úmrtní záznam ve školní kronice ho líčí jako člověka, který své povolání vykonával s vytrvalou láskou, a to i přesto, že zažil mnoho útrap a obtíží. Mezi svými spolupracovníky byl všeobecně oblíben pro svou milou a přímou povahu. Zemřel po delší těžké nemoci na začátku roku 1918 a jeho pohřeb byl stejně pompézní jako u jeho otce. Další synové Josef Duška staršího Karel (1851-1936) a František (1860-1949) působili před první světovou válkou a za první republiky na školách v Hostašovicích, Mořkově, Straníku, Petřvaldě či Velkých Karlovicích.

Autor David Mach