V posledním díle našeho povídání o starších dějinách Veřovic opět navážeme na právě probíhající venkovní panelovou výstavu. Pomyslně se zastavíme u panelu č. 3 (Veřovické kostely a duchovní správa) a budeme se věnovat kostelní budově a jejím předchůdcům. V následujícím textu ale nebudeme podrobněji rozvádět základní faktografická data týkající se těchto staveb. Tyto informace je možné si přečíst přímo na panelu. Náš příspěvek pojmeme jako představení dosud neuspokojivě zodpovězených otázek, jež souvisejí s historií našich svatostánků.
Současný kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1852-1864. Z pohledu historie se tedy nejedná o příliš starou nemovitou památku. Přesto je s ní spojena zajímavá legenda, která se traduje dodnes. Jde o údajnou záměnu kostelů ve Veřovicích a severočeském Varnsdorfě. Obě lokality měly v němčině téměř totožný název (Wernsdorf x Warnsdorf) a vídeňští úředníci schvalující plány obou staveb je prý popletli. O pravdivosti této pověsti zapochyboval už např. učitel Albín Tománek, který se detailně zabýval dějinami veřovické duchovní správy. My můžeme Tománkovy úvahy doplnit o zjištění, že ve Varnsdorfu se nachází celkem pět kostelů. Žádný z nich ale nebyl postaven ve stejné době jako veřovický svatostánek. Nejstarší varnsdorfský kostel má pozdně barokní původ, další dva byly vystaveny až po roce 1900 a pouze zbývající dva byly vybudovány v letech 1869-1872 a 1873-1874, tedy krátce po dokončení veřovického svatostánku, nikoli ale souběžně s ním. Nezdá se pravděpodobné, že by se stavební plány z Veřovic a Varnsdorfu mohly časově sejít na jednom stole u nějakého úředníka. Záměnu nepodporuje ani příslušnost obou obcí do církevních arcidiecézí. To nás vede ke konstatování, že výše popsaná událost je fiktivní. Vytvořil ji možná český spisovatel a novojičínský advokát Otakar Bystřina, v jehož knize Pápení z roku 1912 a konkrétně v povídce Veřovjané. (Z Kravařska.)se objevuje zatím nejstarší známé písemné zachycení tohoto příběhu. Nutno poznamenat že Bystřinovo dílo hovoří o obyvatelích Veřovic a místních reáliích ve velmi humorném duchu a jeho text se musí brát s nadsázkou. Legenda o veřovickém kostele se dostala dokonce i do celorepublikového povědomí, a to díky publicistovi Karlu Judovi, který ji zveřejnil v novinách Národní politika v čísle ze 31. srpna 1933 v článku Varnsdorf-Vernsdorf čili zmýlená-platí. Pravdu by nejspíš pomohly odhalit archiválie uložené dnes ve Státním okresním archivu Nový Jičín.
Další nejasnosti panují kolem staršího kostela, jenž byl postaven v roce 1784 a zbourán před začátkem výstavby dnešní kostelní budovy (tzn. roku 1852). Rozpory se dotýkají materiálu, z něhož byl zhotoven. K dispozici samozřejmě nemáme žádnou hodnověrnou fotografii, která by nám dala jednoznačnou odpověď. V tomto případě jsme odkázáni pouze na písemné zdroje. V příslušné vlastivědné literatuře se většinou vyskytuje tvrzení, že kostel byl ze dřeva. Původci této informace byli veřovičtí učitelé Josef Dušek ml. a Alois Šitavanc, kteří připravili pro publikaciMoravské Kravařskozroku 1898krátkou topografickou charakteristiku Veřovic. V roce 1933 Duškovu a Šitavancovu domněnku zopakoval pedagogVáclav Severa vknize Vlastivěda moravská. II. Místopis, Okres novojičínský. Následně byl tento údaj nekriticky přebírán až bezmála do současnosti. Navzdory řadě regionálních historiků (snad kromě Albína Tománka) a na základě našeho osobního studia si dovolujeme Duškův a Šitavancův popis označit za omyl. V roce 1852 byl opravdu odstraněn původní kostel, ale ne dřevěný, nýbrž kamenný. Užití tohoto stavebního materiálu dokazují mapy ke Stabilnímu katastru z roku 1833, na nichž je kostel zakreslen červeně, neboli barvou závazně identifikující nemovitosti z kamene (dřevo bylov mapách malováno žlutě). Další důkaz přináší třetí svazek publikace benediktýna Řehoře Volného KirchlicheTopographie vonMähren. Autor podle zprávy tehdejšího veřovického faráře uvádí, že starší kostel byl postaven ze sekaného kamene. Zdůrazněme, že Volného titul vyšel v roce 1859, tedy jen krátce poté, co byl svatostánek stržen. Povědomí o jeho vzhledu muselo tehdy být mezi obyvatelstvem Veřovic ještě poměrně živé. Podle Albína Tománka bylo z kostela zachováno jen průčelí, které sloužilo jako ohradní zeď a vstupní brána. V roce 1929 byla v knize Kostel na dědině a v městečku od etnografa Bohumila Vavrouška otištěna fotografie, jež měla tuto bránu obrazově dokumentovat, a tím i jednoznačně potvrzovat existenci zmiňovaného kamenného svatostánku. Bohužel nedávno se na internetu objevila dosud neznámá fotka stejného místa ovšem s popiskem, že se jedná o hřbitovní bránu nalézající se původně vNovém Jičíně. Tato nová skutečnost otevřela otázku, zda nejsou informace ve Vavrouškově titulu chybné. Řešení nám snad nabídne studium dochovaných archivních dokumentů.
V rovině teorií nebo jen kusých historických zpráv naopak navždy zůstanou naše znalosti o podobě nejstaršího svatostánku, který stál ve Veřovicích před rokem 1784. Jistě šlo o dřevěný kostel, jenž byl zbudovaný někdy před rokem 1670 a vněmž se konaly náboženské obřady po větší část 18. století. Stejně tak nedokážeme nikdy jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit pravdivost legendy o únosu novorozeněte vlkem při stavbě kostela. Nevíme totiž, zda se tak stalo při výstavbě kamenného nebo dřevěného svatostánku. Plastika vlka umístěná dnes u přístupové komunikace od fojtství byla sice předtím připevněna na střešní římse kamenného kostela a spojovala ho tak s touto tragédií, jenže soudobá úmrtní matrika žádnou podobnou smrt v 80. letech 18. věku, tzn. v období, kdy se budoval kamenný kostel, neeviduje. Bez uvedení příčiny úmrtí pak není možné konkrétní unesené dítě dohledat, protože dobová úmrtnost kojenců byla vysoká a v matrice jejich zaznamenáno velké množství. Albín Tománek pověst o vlku přiřadil přímo k nejstaršímu dřevěnému kostelu. Toto ztotožnění ovšem nedokládá žádným důkazem a odvolává se jen na ústní tradici.
David Mach