V minulém čísle jsme Vás seznámili s okolnostmi vzniku naší obce a jejími nejstaršími dějinami. Vycházeli jsme přitom z odborné historické literatury a několika málo doložitelných údajů. Nyní Vám nabízíme jiný pohled na tuto problematiku. Události kolem založení Veřovic literárně zpracoval i bývalý starosta obce Ing. Břetislav Piterák. Místo „suchopárného“ vědeckého popisu zvolil ale volnější vyprávěcí postup. Inspiraci čerpal především z pověsti o existenci starých Veřovic v povodí potoka Sedlnice. V následujících textových pasážích přetiskujeme jeho povídku o počátcích naší obce. Piterákův text jsme pouze zkrátili a místy faktograficky doplnili či přeuspořádali, jinak jej ponecháváme v původní podobě. Ne vše se opravdu stalo a dá se historicky potvrdit, přesto doufáme, že to pro Vás bude zajímavé čtení.

Příběh prvního veřovského fojta Wernera a založení osady Werndorf a Vernířovice.

Ve 13. století kolem roku 1278 až 1280 za krále Oty V. Braniborského (asi 1246-1299) po smrti krále Přemysla Otakara II. (1233-1278) ve druhé vlně německé pasekářské kolonizace pověřil majitel panství hrabě Vok I. z Kravař(činný 1300-1327) německého lokátora Wernera úkolem najít vhodné místo pro založení nové vsi a vyměřit plochu této vesnice na úpatí hor Velkého a Malého Javorníka a Dlouhé v návaznosti na stávající vesnici Ženklavu (původně Ženklab) a ves Mauritz (údajný předchůdce dnešního Mořkova). Za odměnu měl vyměřovač neboli lokátor získat svobodný lán v nově založené vsi a stát se jejím fojtem. Pan Vok I. z Kravař měl výborné přátelské vztahy s přemyslovskými králi Přemyslem Otakarem II. a Václavem II. (1271-1305) i správcem Moravy biskupem Brunem ze Schauenburku (1205?-1281). Jistě věděli, jaký význam mělo postavit chalupy pro strážce hor tam v horách pod  Velkým Javorníkem. Že jsou tam pásma železných rud a panovníci i biskup Bruno tudíž souhlasili se stavbou chalup pro strážce hor, aby chránili tuto oblast i do budoucna. S těžbou se zatím počítat nemohlo, ale Vok měl určité představy, protože se intenzivně zajímal o hospodářské zvelebení svých statků. Prvním krokem mělo být osídlení tohoto regionu.

Osidlování v horských oblastech Beskyd už začalo u dolních toků řek Jičínky a Sedlnice. Lokátor Werner chtěl dojít co nejvíce k horám. Došel asi na jaře roku 1279 se svou početnou družinou, ve které byla jeho rodina, přátelé a zájemci o půdu, po obchodní cestě od Hostašovic do Hodslavic. Skupina průzkumníků pokračovala dále, ale viděli jen les. Náhle se kamenitá a hliněná cesta rozdvojila. Vpravo šla cesta do kopce do vsi Mauritzk uhlířské osadě, ve které se pálilo dřevěné uhlí v milířích. Už z dálky je vítal štěkot psů. Této lokalitě dali lidé jméno Hundorf. Je už jedno, jestli to bylo od psů, jejichž majiteli byli uhlíři (Hunddorf = Psí osada) nebo od jeřábků (Hun dorf = Jeřábčí nebo Kuřecí osada), jichž bylo v tomto kraji mnoho. Dědina Maurizt tam už byla od roku 1274. Udělil ji biskup Bruno svému manovi Mravníkovia patřila k rožnovskému panství. Tam družina nešla, minula potok, který vytékal z pralesa. To byla Jičínka (původně Tyča), která protékala neprostupnými pralesem, křovinami a trním.  Kolem potoka vedla stezka rovnou za nosem, ale tam také nešli. Od uhlířů se dověděli, že tam žijí vlci, medvědi, rysi a rosomáci, před kterými museli být lidé na pozoru. Werner stále nebyl spokojen. Družina odbočila vlevo a po třech kilometrech došla až k vesnici Ženklab, která se rozkládala u pramene potoka Sednice. Protože půda byla v údolí Sedlnice již rozebrána, musela Wernerova skupina pokračovat dále rovně až do blízkých hor pod Javorník. Skupina šla podél malého potoka k prameni. Všude byly zase hluboké lesy, ale také louka. V údolí Sedlničky si Wernerova družina vybudovala tábor. Tomuto místu se začalo říkat „V Potokách“.

Wernerovu družinu čekala spousta práce. První věc, když našli místo pro založení vesnice, museli to místo vyměřit. Byla to práce lokátorova a jeho pomocníků. Werner a spol. vyměřili základy osady u potoka Sedlničky. Byly tam pro to výhodné podmínky. Údolí pokryté křovinami a loukou, ze všech stran chráněné před větry,  loupežníky a cizími vetřelci. Zatímco lokátor a jeho pomocníci vyměřovali pole a místo na stavbu srubů, ostatní připravovali terén, vysekávali křoví, kosili louku a nakonec postavili sruby. Potom žďářili prales a klučili kmeny a kořeny. Na závěr si  rozdělili pole podle zásluh a složili poplatek tzv. Auffangpro vrchnost. 

Potok Sedlnička byl poměrně slabý, ale pro dvacet až pětadvacet osadníků to stačilo. Wernerova družina se na louce kolem potoka Sedlničky usadila. Dokladem toho byly donedávna zbytky ovocného stromoví i jiné znaky založení osady. Osadu postavili západním směrem od pramene potoka po obou stranách Sedlničky ve stylu lánové lesní obce. Osadníci u Sedlničky vydrželi a tam hospodařili. Fojt Werner zemřel a další fojti spravovali osadu dokud v roce 1441 loupežnická banda Buriana Puklice z Pozořicjejí obyvatelstvo nevyhnala a nevypálila celou osadu Vernířovice.

Edičně připravil David Mach.