Po obsazení Rakouska, kde byl nastolen fašismus, požadovalo Německo připojení sudetských území k říši. V pohraničí začaly nepokoje vyvolávané sudetskými Němci. 21.5.1938 rozhodla vláda povolat do zbraně zálohy. Po 25 dnech, kdy nastalo uklidnění, záložníci přešli do civilu. Hitler však začal znovu prosazovat své požadavky a soustředil vojsko kolem našich hranic. Proto 18.9.1938 byla vyhlášená nová mobilizace.
Mnichovským diktátem 1938 a zradou západních spojenců bylo naše pohraničí zabráno Německou armádou bez boje. K říši byly připojeny nejen německé pohraniční obce, ale také ryze české obce jako Příbor, Kopřivnice a Štramberk. V pátém pásmu 10.10.1938 byla připojena k říši severní část katastru Veřovic.
V pět hodin odpoledne obsadily motorizované jednotky Veřovice. Po důrazném jednání 16.3.1939 byla hranice upravena katastrem obcí Ženklava a Veřovice. V tento den, když se již Slovensko odtrhlo od českých zemí, byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Veřejné nápisy byly upraveny na německo-české. Železniční trať z Veřovic do Štramberka byla přerušena 10.10.1938.
Začátkem roku 1943 byly pro vojenské účely odebrány nově odlité zvony. Jeden vážící 3 q z roku 1931 a druhý vážící 2 q z roku 1923. Zůstal jenom umíráček ulitý v roce 1787.
1.6.1941 byla zahájena přerušená doprava na trati Štramberk - Veřovice z důvodů dopravy dělníků do Tatry Kopřivnice, kde byla zahájena vojenská výroba.
Když sovětská armáda postupovala na Ostravu, vypravilo gestapo vlak pro německé občany s nerušeným průjezdem až do Hulína. Mezi Veřovicemi a Mořkovem byl tento vlak vyhozen do vzduchu. Při této akci spolupracovali veřovitští železničáři s partyzány. Usmrceni byli 2 němečtí vojáci, cestující se přesunuli zpět do Veřovic. Transport nemohl pokračovat, protože veřovitští traťoví dělníci odmítli provést opravu kolejí. Dne 7. května byly Veřovice osvobozeny Sovětskou armádou.